Kdysi to byla nepřekonatelná překážka, kterou museli místní obyvatelé z vesnic na pravém břehu překonat, když se chtěli dostat na druhou stranu řeky do kostela v Růžové Kamenici. Zároveň se kolem majestátních soutěsek od nepaměti plavilo dříví a v zimě, když táhli pstruzi a lososi, byly zdejší vody rájem rybářů. Jednoho dne v roce 1877 pak v hřenské hospodě U Zeleného stromu uzavřelo pět dobrodruhů odvážnou sázku, že na vorech dojedou od Dolského mlýna až do míst, kterým se tenkrát přezdívalo „konec světa“. Na čtyři metry dlouhých plavidlech pak opravdu šťastně dopluli až do Hřenska a svým činem položili základ turistického využití soutěsek. Kníže Clary-Aldringen povolal odborníky z Itálie a pod jejich vedením pak na dvě stě dělníků soutěsky postupně zpřístupnilo veřejnosti. Položili plovoucí chodníčky, mosty, prorazili tunely.

Dne 4. května 1890 byla slavnostně otevřena první ze soutěsek – Tichá neboli Edmundova – a také restaurace. Od té doby se zde „na konci světa“ vlastně moc nezměnilo, krásy přírody zůstaly nedotčeny a převozníci stejně jako před více než sto třiceti lety pohánějí a kormidlují svá plavidla bidlem.