Změny, které od poloviny 18. století pomalu přicházely, ale byly pro její existenci zásadní. Skalní masiv začali navštěvovat nejprve umělci ze sousedního Saska a v roce 1826 se u paty brány objevilo první skromné občerstvovací zařízení obložené kůrou, které při své návštěvě začátkem třicátých let jistě využil i dánský spisovatel Hans Christian Andersen. K nejzásadnější proměně došlo z popudu šlechtické rodiny Clary-Aldringenů, kteří nechali nejprve upravit promenádní cestu z Hřenska na Pravčickou bránu až k Mezní louce, tzv. Gabrielinu stezku, a v roce 1881 zde vystavěli honosný výletní zámeček s kapacitou padesáti lůžek pro své významné hosty. Celá stavba byla hotova během jediného roku a dodnes zde můžete obdivovat zachované interiéry stylové restaurace s původním zdobením dřevěných stěn a stropů.

Zajímavý je i příběh neobvyklého názvu skalní brány. Napadlo vás někdy, odkud pochází ono podivné označení? Existuje dávná romantická verze příběhu, podle níž je název odvozen od poustevníka Prebische, který zde sídlil. Jiná teorie zase odvozuje pojmenování od údajného slovanského výrazu pro bránu. Jako nejpravděpodobnější se jeví teze, že skálu, kterou šlo v krajině jen obtížně přehlédnout, označovali první obyvatelé nejpozději v 15. století, odkdy se datují nejstarší písemné zmínky, jako Velkou bránu. O zdejší území se tehdy svářily dva mocné rody, Berkové z Dubé a Wartenberkové. Velká brána byla v tehdejších písemnostech uváděna jako hraniční bod.

Nové pojmenování si vynutil vlastně rozmach cestovního ruchu a v turistické literatuře se záhy objevuje jméno brány Prebischtor nebo Das Tor am Prebischgrunde. Tato označení pocházejí s největší pravděpodobností ze jména Prebisch, zde kdysi rozšířeného. Zvyšující se zájem návštěvníků z vnitrozemí si brzy vynutil i české označení a významný turistický cíl dostal jako jeden z prvních v tomto kraji své české jméno. Německý tvar slova byl připodobněn českému a časem se ustálil na oficiálním Pravčická brána.