V roce 2001 vznikl v největším pískovcovém podzemí v Evropě oblíbený motoklub Pekelné doly a místo luciferových lamentací se jeho klenbami rozléhá burácení silných motorů. Mezi sloupy si v temných hlubinách můžete vychutnat vpravdě pekelnou jízdu a během hudebních a dalších akcí lze v místech, kde hříšná Dorota Máchalová strhla slavnou pekelnou váhu, i přespat. Teplo jako v pekle tady ovšem nečekejte, ostatně ne náhodou prostor za minulého režimu sloužil jako velkosklad ovoce a zeleniny.

Za vznikem pozoruhodné spleti podzemních komor a chodeb stojí podnikatelský plán hraběte Josefa Kinského. Ten v údolí říčky Svitávky zřídil mezi lety 1754 a 1760 dvě malé továrny na výrobu zrcadel. Jako základní surovina pro jejich broušení sloužil jemný písek, který se hrabě rozhodl získávat z okolních skal poměrně neobvyklým způsobem. Nechal své dělníky opatrně nahlodávat blízký pískovcový masiv, přičemž kvůli statice byly v dole vždy po třech metrech zanechány mohutné opěrné pilíře. Vznikly tak vlastně umělé jeskyně o neuvěřitelné rozloze přes 3 500 čtvereč­ních metrů.

Těžba písku skončila o sto let později, prostor ovšem nezůstal stranou pozornosti. Na konci druhé světové války sem nacisté přesunuli z Polska část vojenské výroby a v rámci utajeného programu Nautilus odtud posílali na ustupující frontu k Berlínu letecké kanóny MK 108. Po roce 1989 to chvíli vypadalo, že se doly promění v národní tréninkové centrum hráčů curlingu, z ambiciózního plánu ale sešlo. Což je možná nakonec dobře. Silné stroje totiž k tomuhle pekelnému místu tak nějak patří.