Málokterý muž těch časů budil takové vášně jako generalissimus císařské armády, jemuž horoskop sestavený věhlasným astronomem Janem Keplerem předvídal už roku 1608 nevídanou moc a bohatství, ale i problémy v lásce a ve vztazích ničených šlechticovou podezřívavostí. V pohnutých letech zmítaných konflikty katolíků a protestantů mel Valdštejn pro úspěch dobré předpoklady – vynikal na bitevních polích, nemenší úspěchy však slavil při diplomatických jednáních, byl pragmatickým podnikatelem, ale nechyběl mu cit pro umění a krásu. Ambice a obtížně čitelná hra na všechny strany jej ovšem nakonec stály život – roku 1634 byl úkladně zavražděn císařskými důstojníky v Chebu.

Okolí Jičína se podle Valdštejnových představ mělo stát centrem jeho terra felix, šťastné země, jak nazýval své frýdlantské panství. Samotný Jičín k němu vojevůdce připojil krátce po bitvě na Bílé hoře a hned se pustil do rozsáhlých stavebních úprav, které na sever od Alp neměly v tehdejší Evropě obdoby. Na pomoc si přizval věhlasné italské architekty Giovanniho Battistu Pieroniho, Andrea Spezzu a Nicolu Sebregondiho, kterým se podařilo propojit dominanty okolí způsobem obdivovaným i dnešními urbanisty.

Své putování valdštejnskou krajinnou kompozicí začněte na už zmíněném vrcholu Veliše. Z gotického hradu, který byl Valdštejnovým sídlem krátce před tím, než získal Jičín, dnes už zůstaly jen nepatrné zbytky. Zato se z něj otevírá nádherný výhled do okolí i na hřebeny Krkonoš. Žlutá turistická značka vás odtud zavede přímo na jičínské náměstí, kde se kníže výrazně zasloužil o dostavbu zámku, poškozeného rozsáhlým výbuchem střelného prachu v roce 1620. V sousedství začal roku 1627 růst kostel sv. Jakuba Většího, který na první pohled zaujme tím, že nemá žádnou věž.

Z centra města vede severozápadním směrem Valdštejnova lipová alej s více jak tisícovkou stromů ve čtyřech řadách, jež je považována za nejstarší historické stromořadí u nás. Na jejím konci nechal vojevůdce zbudovat malebný letohrádek s lodžií a terasovitými zahradami, který však za jeho života nebyl zcela dokončen. Posledním prvkem kompozice je pak kartuziánský klášter ve Valdicích, založený roku 1628 jako místo Valdštejnova posledního odpočinku. Za vysoké zdi, přes něž vykukuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, se však už přes 150 let běžní smrtelníci nedostanou. Po zrušení kláštera Josefem II. byl komplex v polovině 19. století přestavěn na věznici a dnes si tu své tresty odpykávají nejtěžší čeští zločinci.