Nejpůsobivějšími z nich jsou nepochybně skály Čertovy, mohutná šedá hradba, kterou spisovatel Svatopluk Čech přirovnal k „dílu titánů“. Název v tomto případě hraje do not spíš čertovské pověsti, ovšem její trochu pozměněné verzi. Podle ní kdysi čert zatoužil po dcerce místního sedláka. Ten se snažil dotěrného pekelníka odbýt, a tak mu řekl, že mu dceru dá v případě, že čert postaví přes údolí říčky Senice velkou přehradu. Aby to nebylo tak jednoduché, měl vše stihnout přes noc do prvního zakokrhání kohouta. Vědom si obtížnosti úkolu, uchýlil se rohatec k menšímu podvodu a skoupil všechny kohouty v okolí. Tedy až na jednoho, kterého před ním ukryla moudrá stařenka. Ten také ráno zakokrhal a ďábel proto nestihl rozdělané dílo dokončit. Pozůstatky jeho snahy tak možná nezměnily vodohospodářské poměry, zato se staly oblíbeným cílem milovníků skalního lezení. Mohutná skalní stěna je z druhé strany snadno přístupná po lesním chodníčku a valašskými výhledy z horní hrany se tak může pokochat každý.

Ani ne tři kilometry od Čertových skal se rozkládají skály Pulčínské s pozůstatky dávného hradu. Největší skalní labyrint na Moravě má bohatou historii osídlení, první lidé tu podle archeologických nálezů žili už tisíc let př. n. l. a oblíbeným útočištěm byl vlastně vždy. V 17. století se tu skrývali pronásledovaní protestanti, zbojníci, ale i lidé z okolí, kteří sem prchli před uherskými nájezdníky. Pohnuté doby dodnes připomínají názvy některých skal jako Kazetelna, Bratrský sbor nebo Českobratrský stůl.

Později tu klid od ruchů civilizace hojně hledali trampové, pro něž byly Pulčínské skály oblíbeným místem společných setkání. Tuto tradici poněkud narušilo vyhlášení oblasti za národní přírodní rezervaci, dnes tu ovšem trampský duch znovu ožívá. Nedaleko hradiska na protějším svahu vzniklo v roce 2006 veřejné tábořiště s několika totemy, kde můžete u ohně při kytaře prozpívat klidně celou noc.