Slovácko
Podivuhodná tradice s králem v dívčích šatech
Slovácko je jednou z mála oblastí, kde lidové zvyky ve své původní podobě přežily nástup moderní doby. K nejpozoruhodnějším obyčejům patří jízda králů ve Vlčnově, slavnostní procesí doprovázené jarmarky, koncerty cimbálových a dechových muzik, tanci a ochutnávkami vína, které se koná nepřetržitě už od roku 1808. Podobně jako masopustní průvody na Hlinecku byla tato unikátní tradice v roce 2011 zapsána na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.
Na několik dní kolem jízdy králů ožívá Vlčnov nevšedním ruchem. O původu tradice dnes mnoho nevíme, snad vznikla z okázalých královských ceremonií nebo velikonočních procesí. Před druhou světovou válkou se jízda slavila téměř v každé vsi na Slovácku. Probíhala v období letnic, křesťanského svátku následujícího 50 dní po Velikonocích. Od 60. let minulého století se ve Vlčnově její datum ustálilo na poslední neděli v květnu. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Hlavní postavu krále představuje vždy malý chlapec, protože král musí být panic. Samotné jízdě předchází mše v kostele, kde král dostává požehnání. Vlčnov není jediným místem Slovácka, kde se jízda králů slaví, nikde jinde v Česku však její tradice není tak dlouhá a bohatá. Najdeme ji například v Kunovicích, Kyjově či Hluku, mimo Slovácko se uchovala ještě na Hané. Podobné slavnosti známe také z Německa, Polska, Rakouska nebo Švýcarska. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Jízda králů si uchovává nádech tajemnosti. Není například jasné, proč je král oděn v dívčím kroji. Podle tradice krále do šatů obléká jeho matka, která také pentlí králova koně. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Královu družinu tvoří legrúti, osmnáctiletí chlapci, kteří jsou po celý den královi po ruce. Už po staletí zůstávají úvodní slova jízdy stejná: „Hýlom, hýlom! Počúvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o svatodušní neděli…“ | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
„Malebnost jízdy králů budí opravdu nezapomenutelný dojem i nevyhladitelnou vzpomínku na hlučnou, krásnou zábavu moravského lidu,“ napsal v roce 1893 o jízdě králů etnograf Čeněk Zíbrt. Králova družina při průjezdu městem žádá nejrůznějšími vtipnými způsoby přihlížející o finanční příspěvek „na krále“. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Dalším z neobjasněných tajemství vlčnovské tradice je bílá růže, kterou má král po celou dobu jízdy v ústech. Pestře zdobení koně jako by přišli z jiné doby. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Králův průvod doprovází krojové soubory a hudebníci z celého regionu. Do Vlčnova pravidelně jezdí muzikanti i ze Slovenska. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Zvláštní tradice našla své místo v řadě uměleckých děl. Během jízdy králů se odehrává například část románu Milana Kundery Žert. Ve Vlčnově se v 60. letech natáčela jeho adaptace, kterou režíroval Jaromil Jireš a která je řazena k vrcholným dílům československé nové vlny. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Některé výjevy z jízdy králů jako by vypadly z obrazů slováckého impresionisty Joži Úprky. Vlčnovská slavnost byla námětem řady malířových obrazů, na nichž oslňovala barevnost slováckých krojů. Ve stejné době hledali na Slovácku inspiraci také Alfons Mucha či Josef Mánes. Svérázný kraj navštívil dokonce i slavný francouzský sochař Auguste Rodin, který Slovácko přirovnal ke starověké Helladě. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
K tradiční lidové slavnosti patří samozřejmě i alkohol. Vlčnov se v této souvislosti může pochlubit ještě jednou zajímavostí. V roce 2010 tu bylo otevřeno specializované muzeum lidových pálenic, patrně první svého druhu na světě. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Jízda králů vstoupila i do dějin fotografie. První snímek královského průvodu pořídil ve Vlčnově roku 1890 profesor gymnázia z Uherského Hradiště Josef Klvaňa. Tehdy šlo o jednu z prvních vědeckých fotografií vzniklých na našem území. Výjimečný snímek je dnes umístěn v Moravském zemském muzeu v Brně. | © Lukáš Žentel, z archivu CzechTourism
Tanec odvedenců
Stejně jako jízda králů je na seznam nehmotného dědictví UNESCO zapsán i tradiční slovácký tanec verbuňk. Původně se tímto tancem loučili odvedenci před odchodem na vojnu, při verbování, odkud je také odvozen jeho název. Fyzicky náročným vystoupením dávali čerstvě dospělí chlapci najevo, že jsou schopni sloužit v armádě. Později se ale začal objevovat i při jiných příležitostech. Verbuňk se tančí jen za doprovodu cimbálovky nebo dechovky a říká se, že se nedá naučit. Slováčtí chlapci jej ale prý mají v krvi, a náročné střídání poskoků, dřepů a otoček, pro něž se používá výraz cifrování, tak zvládají s bravurou a lehkostí.
