Josefov, jak se pevnostní městečko přejmenovalo po císařově smrti, byl vedle výše stavebních nákladů unikátní i jinak. Projekt předního francouzského inženýra Querlonda du Hamela počítal s rozsáhlým systémem podzemních chodeb, na jejichž hloubení se podíleli kutnohorští havíři. Výsledkem jejich práce bylo bludiště s více než 45 kilometry cest, ve své době nejrozsáhlejší podzemní komplex v Evropě.

Podrobnosti o únikových chodbách a strategicky důležitých bodech stavby musely zůstat v utajení, proto všichni najímaní pracovníci přísahali v kostele před Bohem, že detaily o stavebních plánech nikde neprozradí. Víme, že minimálně tesař Ignác z Pabila závazek nedodržel. Poté, co se u něj našly neumělé náčrtky části pevnosti, byl obviněn z vlastizrady a bez milosti popraven.

Kvůli stavbě vyrostly v blízkosti dočasné cihelny, které v čase nejintenzivnějších prací chrlily odhadem prý až 110 tisíc cihel denně. Podle historických údajů se kvůli nim kraj častokrát halil do husté mlhy – poprvé se tu totiž k pálení nepoužívalo dřevo, ale kamenné uhlí. Hotové cihly na staveniště putovaly několikakilome­trovým lidským řetězem a odhaduje se, že celkově jich mohutné josefovské zdi spolykaly na půl miliardy.

Fascinující obranný systém ale není tím jediným, proč se vyplatí josefovskou pevnost zdolat. K procházkám lákají nejen cihlové bastiony, ale i barokní ulice vnitřního města, kde se natáčel například film Musíme si pomáhat. Uvnitř areálu najdete také atrakci, jakou byste tu možná nečekali – muzeum slavného zpěváka Waldemara Matušky. Trochu z jiného soudku – a podstatně ostřejšího – je pravidelný hudební festival, za nímž se každý srpen do někdejších kasáren sjíždějí milovníci metalu.