Kladské pomezí, Broumovsko
Nejmohutnější skalní bludiště Evropy
Skály mezi Adršpachem a Teplicemi nad Metují nemají u nás ani jinde v Evropě obdobu. Tak mohutná a složitá skalní bludiště na tak malé ploše jinde nenajdete. Jsou zde stovky ostrých a bizarních pískovcových skalisek s neméně bizarními názvy. Procházíte úzkými skalními uličkami a přitom se vám tají dech – nad vámi se tyčí kolmé stěny až 90 metrů vysoké. Obě skalní města – Adršpašské a Teplické – jsou od sebe oddělena hlubokou Vlčí roklí. Každé z nich má trochu jiný charakter. Své nadšené obdivovatele a zastánce však mají obě.
Pro skalní město Adršpach jsou typické vysoké samostatné skalní útvary a izolované věže. Dalším důležitým prvkem je voda. Potkáte se s ní ještě před vstupem do skal v nádherné zatopené pískovně. A bude vás provázet i uprostřed skalního města jako potůček vedoucí podél pěšiny. Jsou to první kilometry toku řeky Metuje, která pramení nedaleko. Podle pověsti prý vděčí tato řeka za svůj název mnichům z Broumovského kláštera, kteří se vydali proti proudu do skal hledat její prameny. Jeden z mnichů narazil na bohaté zásoby medu lesních včel a volal na ostatní: „Med tu je!“ Pravda však bude pravděpodobně o něco prozaičtější – názvy našich řek jsou prastaré, pocházejí ještě z praindoevropského jazyka a „Methuja“ znamená „prostřední“ čili prostřední řeka mezi Úpou a Orlicí.
Každopádně povrchová voda je jen nepatrným zlomkem vodního bohatství, které se tu ukrývá v podzemí. Podzemní voda se stéká v hloubce několika set metrů pod rozlehlými propustnými kvádrovými pískovci. Z podzemí pak proudí pod tlakem vzhůru a vytváří mohutné artéské prameny. Protože pískovec je jedinečným vodním filtrem, patří zdejší voda k vůbec nejčistším a nejkvalitnějším v Evropě.
Do vnitřního, úzce sevřeného skalního města Adršpachu se vchází Gotickou branou, jedním z nejkouzelnějších míst celých skal. Proti proudu Metuje pak dojdete přes Sloní náměstí až k Malému a Velkému vodopádu, který vytéká z Adršpašského jezírka. | © Dreamstime
Nádherné pískovcové jezírko s průzračně čistou vodou a bělostnými písečnými plážemi vzniklo zatopením bývalého pískovcového lomu. Můžete se jím kochat z prohlídkového okruhu po březích jezera, nebo si vypůjčit loďku a vše prozkoumat z vodní hladiny. Koupání je zde kvůli spodním proudům ale přísně zakázáno. | © Dreamstime
„Náčrtek ukazoval krajinu (…). Bledě zelené popředí, porostlé rozčepýřenou vegetací, pozvolna stoupalo a všechno to končilo řadou útesů (…). Útesy se táhly jako masivní zeď přes celé pozadí. Na jednom místě byla osamocená skála, korunovaná obrovským stromem. Vypadalo to, že jehlancovitá skála je oddělená propastí od vlastního horského masivu. Hřeben toho řetězu skalistých útesů byl vrouben úzkým lemem vegetace."
Je až zarážející, jak se popis z knihy Ztracený svět sira Arthura Conana Doyla podobá Teplickému skalnímu městu. Vysoké náhorní plošiny jsou ze všech stran obklopené prudkými srázy nebo skalními stěnami a tvoří je těžko prostupné řady pískovcových kvádrů. Žádné zjevné cesty nahoru nevedou a vrcholy se zdají být nedosažitelné. Kdo ví, jaká tajemství se nahoře skrývají…
Poseidon – objev století?
Představte si, že jste vědec na výpravě za organismy žijícími v hlubokých skalních rozsedlinách Teplických skal. Spouštíte se dolů po laně úzkou průrvou. Tmu proráží jen světlo vaší svítilny a teplota klesá až k bodu mrazu. Nohama osaháváte terén a každou chvíli čekáte, že se dotknete dna. Ale dno nepřichází – temná průrva pokračuje dál a dál…
Podobně by se daly s jistou literární poetičností popsat zážitky při objevu podzemního labyrintu, který v roce 2006 učinil biospeleolog Roman Mlejnek. Labyrint dostal název Poseidon a jeho objevitel ho s pomocí kolegy Vratislava Ouhrabka mapoval dva následující roky. A výsledek? Největší jeskynní systém v pískovcích v Evropě s délkou nejméně 27, 5 kilometru. Roman Mlejnek k tomu doplňuje: „V centrální části Teplických skal se nachází zcela unikátní systém podzemních prostor, který unikal pozornosti. Některé části tohoto systému byly známy již v minulosti, ale nikdo si neuvědomil jeho rozsah. Je to podzemní labyrint velice kombinovaný, kde se střídají jak jeskyně, tak propasti, úzké pukliny i těžko dostupné soutěsky (…). Jsou to opravdu nedotčená místa, kterých již není mnoho.“
Někteří se však domnívají, že Poseidon nelze považovat ani za jeskynní, ani za podzemní systém, ale „systém skalních věží, soutěsek a dalších tvarů na (v) pískovci“. To však nic neubírá na jedinečnosti celého objevu. | © Libor Jenka
