Slovácko
Proč chtěli na Lopeníku natřít rozhlednu volskou krví?
Pro východní části Slovácka při samé hranici se Slovenskem se používá označení Moravské Kopanice. Naši východní sousedé někdy v legraci tvrdí, že jde o „pomoravštělý“ kousek Slovenska, a nejsou vlastně úplně daleko od pravdy. V polovině 18. století zakládali první chalupy na svazích Bílých Karpat skutečně vesměs slovenští pastevci a slovenské stopy lze vypozorovat i v místních zvycích a mluvě.
Kopcovitá krajina s malebně roztroušenými kostelíky, chalupami, rozsochatými stromy a kapličkami na krajích cest láká na jaře a v létě svými neuvěřitelně bohatými loukami. Stejně tak se ale vyplatí poznávat ji, když zapadá sněhem. Dobré výchozí místo pro zimní aktivity na úpatí Karpat představuje lyžařský areál Mikulčin vrch, který vedle veškerého lyžařského zázemí nabízí i čtyři sjezdařské vleky.
Běžkaři se odtud mohou vydat po některé ze značených tras po okolních hřebenech Kykule, Machnáče nebo Velkého Lopeníku. Při hezkém počasí doporučujeme poslední možnost – na vrcholu Velkého Lopeníku totiž stojí celoročně přístupná rozhledna s úžasným výhledem na Bílé Karpaty, Pálavu, ale i třeba slovenskou Malou Fatru. Dřevěná věž tady vyrostla v roce 2005 jako připomínka slovensko-českého přátelství.
Dubové konstrukci ovšem příliš nesvědčilo drsné horské počasí a už po pár letech začala podléhat hnilobě a plísni. V Lopeníku, který rozhlednu spravuje, proto dostali originální nápad – natřít dřevo volskou krví. Konzervační metoda, kterou s oblibou používali už středověcí stavitelé, ovšem neměla u veřejnosti dostatečnou odezvu a přes opakované výzvy se nenašel nikdo, kdo by byl ochotný speciální nátěr věnovat.
Při cestě zpět na Mikulčin vrch se nezapomeňte zastavit u horské chaty Jana. Ve svahu jsou tu rozmístěné dřevěné sochy lesní zvěře či pohádkových postav vytvořených místními řezbáři, které připomínají jednu z rozšířených beskydských řemeslných tradic.