Kladské pomezí, Broumovsko
Sen o šťastné Barunce
Téměř nic z toho, co jste se dočetli v jedné z nejpopulárnějších českých knížek, není pravda. Panklovi nikdy nebydleli v roubence Starého bělidla, babička nezemřela tady, ale u nejmladší dcery ve Vídni, mladou Viktorku nezabil blesk, odešla v požehnaném věku šestasedmdesáti let. A ani Barunka možná nebyla dcera těch, jejichž jméno nesla.
Ve svém nejznámějším literárním díle Božena Němcová zachycuje dění na venkově se všemi zvyky, nejedná se však o autobiografický román, jak se někteří mylně domnívají, ale o fiktivní povídku. Kniha patří k nejpopulárnějším dílům české literatury a dočkala se také několik filmových zpracování i divadelních dramatizací. | z filmu Babička (1971)
Božena Němcová Babičku psala v čase, kdy se topila v bídě, nemocech a zoufalství nad ztrátou syna Hynka. Paradoxně z té bolavé duše ale vyšla jedna z nejslunnějších knih naší literatury, plná vůně šťastného dětství, radosti ze života, lidského přátelství a babiččiny moudrosti, která se nad vším klene jako dobrá duha. Nakolik si autorka tento obraz vysnila? Co v něm je pravda a co ne? K těmto otazníkům se přidává ještě jeden: Kým vlastně Němcová byla? Mimořádně krásná, talentovaná a nezkrotná dívka očividně nezapadala do uhlazené rodiny panského kočího a zřejmě už za jejího života se šířily zvěsti, že s jejím původem to je všelijak. Tehdejší i pozdější spekulace navíc živila nápadná podoba s Kateřinou Vilemínou Zaháňskou i starost, kterou, byť rezervovaně, „paní kněžna“ rodině Panklových a dospívající Barunce věnovala.
„Nikdo z vás nevidí milé Ratibořice tak krásnými jako já. Vy vidíte v nich jen prostou skutečnost, mně zůstaly rájem!“ (Božena Němcová) | zámek Ratibořice; © Dreamstime
Helena Sobková, která knihou Tajemství Barunky Panklové došla ve studiu dokumentů nejdál, ovšem soudí, že nikoli Kateřina Vilemína, ale její sestra Dorothea byla Barunčinou utajenou matkou. Z jejího nemanželského vztahu s hrabětem Clam-Martinicem se v roce 1816 pravděpodobně narodilo děvčátko, jehož existence měla být utajena. Jak? Nic snadnějšího: kočí Kateřiny Vilemíny „byl oženěn“ a s novomanželkou Terezií holčičku přijali za vlastní. Že se musel upravit rok narození (nikoli 1816, ale 1820), nepředstavovalo problém. Pro tuto teorii svědčí mnoho, především podobné rysy, modročerné vlasy, nespoutanost, a dokonce i literární talent. Pravda, někteří historikové jsou skeptičtí, a tak jediná odpověď na Barunčino tajemství zní: Kdo ví…
Ale v půvabné kulise Babiččina údolí, kde se bělá ratibořický zámek, běží vody říčky Úpy, idylou dýchá Staré bělidlo a hučí Viktorčin splav, je tak trochu jedno, jak to vlastně celé bylo. Užijete si to tu v každou roční dobu včetně zimy, kdy sice musíte oželet interiéry Starého bělidla a zámku, ale běžkaři zde najdou přinejmenším tři pěkné, nenáročné výlety. Od roku 1981 údolím od České Skalice ke zřícenině Rýzmburku provází 7,5 kilometru dlouhá naučná stezka připomínající jednotlivá místa z knihy.
