V penzionu jsme si jen odložili batohy a šli na první vyhlídku. Před námi se rozprostíralo malebné renesanční město se vznešeným zámkem a azurově čistým nebem v pozadí. Všechno hrálo těmi nejkrásnějšími barvami. Na náměstí se hrdě tyčily štíty starých renesančních domů. Jak jsme tak chodili, měla jsem trochu pocit, že se čas vrátil a my se ocitli v rudolfínské době. Takové kouzlo v sobě to místo ukrývalo.
Na náměstí jsme si koupili zmrzlinu z čerstvého ovoce a pod zámeckými schody jsme objevili malou palačinkárnu. Před nedávnem jsme se vrátili z Bretaně, odkud crêpes a slané palačinky galettes pocházejí, ale česká palačinkárna nás rozhodně nezklamala, naopak nám originální kombinace ingrediencí moc chutnaly.

Po skvělém obědě jsme se po kamenných schodech konečně vydali do zámku. Před zámeckou branou jsme opravdu uviděli medvědici! ☺ Pod mostem k bráně se procházela kolem vodopádu ve svém parčíku a ukazovala se nadšeným turistům. Táta povídal, že tahle medvědice je máma tří medvídků z večerníčku. Dřív tu s ní bydlel i medvěd, ale ten už zemřel.
Prošli jsme branou a vyrazili na vyhlídku v kulaté věži. Ten pohled na krumlovské střechy a uličky byl kouzelný. Ale neodvážila bych se ho srovnávat s tím prvním. Oba mají něco do sebe. Tak jako se nedají srovnávat dva umělci, kteří se zaměřují na něco jiného. Ale Krumlov byl odsud vidět jako na dlani. Připomnělo mi to malostranské střechy.

Dál jsme se vydali už přímo na prohlídku zámku. Slečna průvodkyně povídala zajímavě a místnosti byly nádherné. Nejvíc mě se mi ale líbil maškarní sál. Vždyť to byl taky konec prohlídky! Na stěnách jako by tančily namalované postavy v různých převlecích. Dole v sále byla taky rozmístěná zrcadla, která odrážela maškary z protějších stěn. Balkónek pro muzikanty zdobily namalované tehdejší hudební nástroje. Nejzvláštnější byl ale trpaslík mezi obrazy masek s velkou hlavou a velkýma očima. Tenhle vás totiž sledoval tak upřeně, že ať jste se hnuli, kam jste chtěli, koukal se pořád přímo na vás!
Den se chýlil k večeru, tak jsme se vrátili a navečeřeli se v dobré vegetariánské restauraci s výhledem přímo na řeku. Mluvili jsme o tom, proč jsme vlastně do Krumlova vyrazili, o opeře Rusalka, na kterou jsme se těšili půl roku a na kterou jsme se zanedlouho potom vydali do otáčivého hlediště nad zámkem! Než představení začalo, venku se setmělo, takže nebe vytvořilo téhle opeře úžasnou kulisu. Ale nejlepší náhoda byla, že měsíček na nebi hlubokém svítil nad paloučkem, kde Rusalka zpívala svoji árii o měsíčku! Hlavní postavy (no, kromě čarodějnice) zpívaly skvěle a největší potlesk sklidil vodník. Árie z opery mi zněly ještě dlouho v hlavě. I jako ukolébavka na dobrou noc, když jsme se vrátili do penzionu a teprve teď si opravdu prohlédli náš půvabný, renesanční pokojík.