Přírodní bohatství České republiky vyvěrá v Karlových Varech v podobě horkých léčivých pramenů. Zatím co většina léčivých praktik dob minulých je dnes už překonána či dokonce zavržena jako zdraví nebezpečná, pití minerálních pramenů a lázeňské koupele si stále drží své místo mezi mimořádně prospěšnými léčivými metodami. Za stoletími prověřenou péčí jezdí do Karlových Varů lidé z celého světa.

Největší věhlas zažily tyto lázně na konci devatenáctého a začátku dvacátého století, kdy se tu sjížděla světová smetánka. Kromě poklidného léčení se samozřejmě účastnili spousty společenských událostí a tak tehdy lázeňské město skutečně žilo. Kapacita ubytovacích zařízení brzy nestačila a tady vycítil karlovarský podnikatel a bankéř Alfred Schwalb jedinečnou příležitost vybudovat něco nového a velkolepého. Pro svůj projekt majestátního hotelu získal lorda Westburyho, jemuž se tehdy přezdívalo „Hotelový Richard“. Společně dali dohromady kapitál na stavbu hotelu Imperial.

Helenina vyvýšenina, které se říkalo také Na Čihadle, poskytovala nádherný výhled na město, ale nevedla sem tehdy žádná pozemní komunikace. A tak začal netradičně Alfred Schwalb hned po výkupu pozemků stavět lanovku. Tato lanovka, která tehdy přepravovala ve dne výletníky a v noci materiál na stavbu hotelu, stojí dodnes a spojuje hotel Imperial s údolím říčky Teplé. Následná stavba silnice byla velmi nákladná, ale i tak jí hned po dokončení předali investoři do vlastnictví města. Samotná stavba noblesního hotelu byla na tehdejší dobu velmi nákladná a i podle dnešních měřítek překvapivě rychlá. Za necelé dva roky tu stála monumentální stavba podle návrhu slavného pařížského architekta Ernesta Hébrarda. Své investory nakonec vyšla na více než 4 000 000 rakousko-uherských korun. Pokud zvážíme, že dobře placený řemeslník v té době vydělával 120 až 140 korun měsíčně, umíme si představit, jak astronomická částka to byla.

V květnu roku 1912 byla stavba kolaudována a 18. června 1912 proběhlo slavnostní zahájení provozu a hotel Imperial přivítal své první významné hosty. Pro ty byl připraven interiér z těch nejkvalitnějších a nejdražších materiálů- koupelny z mramoru nebo třeba mahagonový nábytek se sametovými potahy. V době svého vzniku byl hotel Imperial s železobetonovým skeletem i jednou z nejmodernějších budov v našich krajích. Na nebývale vysoké úrovni byly také hygienické standardy místní kuchyně a speciální protihluková opatření.

V sezóně, která zde trvala od června do září, pořádal hotel Imperial koncerty, bály i oficiální městské taneční slavnosti. Hojně se využívalo nádherného rozlehlého parku kolem hotelu. Hosté přijížděli společně se svým služebnictvem, které mělo v hotelu vlastní jídelnu a jim vyhrazené pokoje. Tento rozmach ovšem bohužel netrval dlouho a už za dva roky byl zasažen první světovou válkou. Meziválečné období ještě hotelu přálo, ale během druhé světové války hotel zabrali nacisté. Ti tu nejdříve ubytovali německé děti z bombardovaných měst a následně proměnili prostory na lazaret. Po druhé světové válce byl hotel zestátněn a pronajat Sovětskému svazu.