Pro šťastný život v socialismu byl Henry dle dochovaného zápisu ve školní kronice ztracen již v dětství. Do Zlatých Hor se jeho rodina, podobně jako mnozí další, přestěhovala začátkem 50. let z vnitrozemí. Henryho nezkrotná povaha byla brzy důvodem, proč si od začátku nezískal náklonnost svých nových učitelů. Místo vyučování se s bratry toulal po ulicích a řádil v prázdných domech po odsunutých Němcích.

Již na hornickém učilišti v Příbrami založil sportovní oddíl s tím cílem, aby se osvobodil od nucených socialistických aktivit. Ale až založení trampské osady Klub Mickey Mouse roku 1963 jeho očekávání naplnilo. Za svobodu ducha ovšem musel draze platit. První zásadní zvrat v jeho životě nastal v roce 1964, kdy ho jeho přímá povaha přivedla na patnáct měsíců do jáchymovských dolů. Jen se ale Henry vrátil, putoval zpět do vězení, tentokrát za napadení veřejného činitele a nedovolené ozbrojování. V sedmdesátém si šel „odsedět“ další trest do jáchymovských dolů za napomáhání k ilegálnímu opuštění republiky. Paradoxně právě pobyty ve vězeních v něm posílily dávnou lásku k mineralogii. Nebylo proto divu, že v okolí Zlatých Hor asi nenajdete místo, kde by nekopal, štolu, kterou by neprolezl, potoky, u kterých by nerýžoval zlato.

V návaznosti na Henryho posedlost vzniklo již začátkem 90. let hornické muzeum, jehož návštěvu doporučujeme každému, kdo do Zlatých Hor zavítá. Toto muzeum bylo jak se patří průkopnické od samého počátku. Henry zde dlouhá léta ochotně nejen vyprávěl návštěvníkům o historii zlatokopectví, ale učil je i vlastnoručně vyrýžovat šupinky zlata. Byl to on, kdo takto inicioval založení tradice mistrovství v rýžování zlata v regionu.

Když pak odešel na svůj poslední vandr do věčných rýžovišť, na jeho pohřeb se z daleka sjeli kamarádi trampové i zlatokopové a na poslední cestu ho salvou vyprovodila Zlatohorská císařská garda. Pršelo, jak se na Jeseníky sluší.

Zřejmě nejvýznamnější hornickou oblastí, kde těžili kovové rudy již staří Keltové, jsou kopce v okolí Zlatých Hor, německy Zuckmantelu. Opravdová zlatá horečka zde vypukla již ve středověku a trvala několik století. Zlato se zde rýžovalo i dolovalo a ve druhé polovině 16. století se hledači zlata prokopali až do neuvěřitelné hloubky sta metrů. S přelomem 16. a 17. století ale těžba začala upadat a její význam převzala těžba kovu méně ušlechtilého, mědi. Zlatá ruda se v okolí Zlatých Hor přestala dobývat se ztrátou horních svobod v roce 1753, a když roku 1993 vyjel z dolů poslední vozík, důlní činnost v kraji ustala pravděpodobně nadobro.

Dnes nedaleko Zlatých Hor v místě zvaném Údolí ztracených štol najdete hornický skanzen s replikami dobových zlatorudných mlýnů a zlatokopeckých srubů z časů největší slávy dobývání zlata ve zdejším kraji. Můžete si i na vlastní kůži vyzkoušet, jak náročné je rýžování zlata. Po okolních kopcích vede Hornická naučná stezka, která je výzvou spíše pro zdatnější turisty. Procházka po těžbou zcela provrtaných kopcích trvá celý den, má dvanáct zastávek a doporučuje se neodbočovat mimo značenou trasu kvůli hrozícímu propadu země. Neuděláte chybu, když si předem domluvíte na svou cestu průvodce.