Návštěvníci města mohou vyčíst slavnou etapu renesanční Plzně ve sgrafitech na plzeňské radnici, nebo přímo v městském erbu. Ten zobrazuje například stříbrnou chrtici jako důkaz věrnosti císaři, českému králi i církvi v době husitských válek nebo velblouda ukořistěného protivníkům při obraně města. Moderní pojetí městských symbolů dnes najdete také přímo v centru na plzeňském náměstí. Nedaleko gotického kostela sv. Bartoloměje a na dohled od barokního morového sloupu se setkáte s abstraktním zpodobněním motivů chrtice, velblouda a anděla jako monumentálních pozlacených kašen, které mají mezi Plzeňany stejně příznivců jako odpůrců. Období nebývalé prosperity skončilo v roce 1618 dobytím města vojsky hraběte Mansfelda. Plzeň se na dlouhý čas stala provinčním městem a zůstala tak trochu neprávem stranou zájmu. S o to větší razancí ale v 19. století s nástupem průmyslové revoluce začala jeho novodobá „renesance“.

Císař si Plzeň vybral jako bezpečné útočiště před morem, který již dlouho řádil v pražských městech. Plzeň sice patřila k velkým českým městům, přesto byl ale nápor několika set dvořanů přece jenom nad síly jeho obyvatel. Na druhé straně nastalo společenské a možná i hospodářské oživení a Plzeň navíc alespoň na čas povýšila na metropoli království, a dokonce císařství. Císař Rudolf, v té době již naplno sužovaný duševní nemocí, trpěl podrážděností, prchlivostí a stihomamem a údajně se prý dopouštěl i násilností na služebnictvu. Ubytoval se ve výstavním domě Šebestiána Pechovského z Turnštejna na plzeňském náměstí hned vedle radnice. Při tomto domě nechal vybudovat systém pavlačí, jenž vedl až k městským hradbám tak, aby se mohl nepozorovaně procházet městem. Na zpáteční cestu do Prahy se vydal začátkem června k úlevě většiny dvořanů a nutno říct i Plzeňských, pro něž se péče o dvůr a jeho potřeby stávala den ze dne nepříjemnějším břemenem. Chcete-li se vydat alespoň na chvíli do časů slavného panovníka, doporučujeme návštěvu tradiční červnové kulturní akce „Historický víkend“.