Jeden z nejvýznamnějších českých klášterů založil roku 1193 český velmož Hroznata jako ústupek za to, aby se nemusel účastnit křížové výpravy. Podle legendy daroval na stavbu všechen svůj majetek a z pražského Strahova přivedl dvanáct řeholníků, aby se společně pustili do stavby kostela. O několik let později sám zakladatel vstoupil mezi mnichy a spravoval klášterní majetek. Traduje se, že pracovníky vyplácel velmi nezvyklým způsobem. Venku pod okno postavil mísu naplněnou penězi, ze které si každý bez kontroly mohl vzít svou odměnu. Nikdo toho údajně nezneužíval a zbytek peněz tak vždy mohl Hroznata rozdat chudým. Mísa se dochovala. Její originál bohužel neuvidíte, ale v klášteře vám ukážou její 3D digitální model. Hroznatovi se nakonec jeho funkce stala osudnou. Jednou jej při pracovní cestě přepadli lupiči. Za jeho propuštění požadovali od kláštera výkupné, které však Hroznata odmítl, protože nechtěl klášter ekonomicky zruinovat. Nakonec tedy v zajetí zemřel a byl uctíván jako mučedník, na konci 19. století se dokonce dočkal blahořečení.

V průběhu dlouhé historie kláštera se střídala období rozkvětu i útlumu. Klášter byl mnohokrát vypleněn, několikrát vyhořel a několikrát měl být dokonce zrušen. Velkých změn se dočkal zejména na přelomu 17. a 18. století, kdy jej rozšířil a přestavěl jeden z nejvýznamnějších českých barokních architektů Kryštof Dientzenhofer. Na přelomu 19. a 20. století pak byla zbudována nová knihovna a muzeum s parkem. Pohnuté časy začaly opět s nástupem druhé světové války, kdy areál sloužil částečně jako zajatecký tábor a částečně jako porodnice dobrovolných matek pro Hitlerovu armádu. Po válce se některých řádových bratří dotkl odsun německých obyvatel z území Čech, ostatní byli po převzetí moci komunistickou stranou roku 1950 uvězněni. Klášter pak československá armáda využívala jako kasárna. Mniši se tak do Teplé mohli vrátit až po společenských změnách roku 1989 a dodnes se snaží o rekonstrukci zanedbaných a poničených budov.