Loketské železo, podivuhodný kámen, který zdi zdejšího hradu uchovávaly přes čtyři staletí, dnes na hradě uvidíte jen jako kopii. Příběhy a báje, které se k němu vážou, si zde ale určitě nechte vyprávět. Jedna z nich pojednává o krutém purkrabím markraběti Vohburgském. Podle této legendy pozoroval loketský pán jednoho nedělního jitra své poddané kráčející do kostela. Právě ten den měla jedna z chudých žen zaplatit dlužný desátek, a protože byla zcela bez peněz, poklekla i se svými dětmi před purkrabím a prosila o odpuštění. Srdce purkrabího však bylo neoblomné, a tak kázal ženu uvrhnout do věže. V tu chvíli se však nebe zatáhlo temnými mraky a prosebnice se vytrhla ze sevření panských zbrojnošů. V okamžiku, kdy strašlivým hlasem proklela svého pána v kámen, se zablesklo a na místě purkrabího ležel veliký rozžhavený balvan. Loketští jej překřtili jménem „zakletý purkrabí“ a ze strachu ho řetězy přikovali k pevným zdem v podzemí loketského hradu.

Jakkoli pravda nebývá většinou zajímavější než legendy, v případě loketského železa to zcela neplatí. Dnes víme, že legendárním kamenem není zakletý loketský purkrabí, ale nejstarší známé uchované meteorické železo na světě. Na nádvoří hradu dopadl meteorit údajně kolem roku 1400 a vážil 107 kilogramů. V devatenáctém století byl rozdělen na několik nestejnoměrných částí a ve vitríně Hejtmanského domu dnes najdete jen jeho kopii. Za největším kusem musíte vyrazit do Vídně, další leží v depozitáři nedalekého sokolovského muzea nebo v Národním muzeu v Praze.

Až budete hotovi s prohlídkou hradu a připraveni vyrazit do okolí, stavte se ještě na chvíli na nádvoří pro kousek štěstí k malému, leč významnému patronu těchto míst. Jeho jméno zní Gottstein a je označován za vládce skal, kamenů a podsvětí na hradu Lokti. Pro každého, kdo plánuje výlet do okolí, mají místní jednu dobře míněnou radu na cesty. Sáhnete-li skřítkovi na jeho dlouhou bradku a zároveň necháte v hradní pokladničce drobnou minci, splní se vám jakékoli přání.

Gottsteinovo štístko se bude jistě hodit při bližším seznámení se Svatošskými skalami tyčícími se v údolí Ohře mezi Loktem a Karlovými Vary, někdy přezdívanými „zkamenělá svatba“ díky pověsti o kouzelné vodní víle a její lásce k místnímu nalezenci Janovi. Ten, okouzlen její krásou, zaslíbil víle své srdce a na oplátku získal mnohé z jejích nadpřirozených schopností. Jan prožil šťastný život. Darovat své srdce víle navždy ale nedokázal. Zamiloval si mladou dívku a uspořádal pro ni velkolepou svatbu. Už stála dvojice před oltářem a chtěla si říct své ano, když tu se z vln řeky Ohře vynořila rozezlená víla a svou strašnou kletbou proměnila celý svatební průvod v kámen. Jako němý svědek stojí dodnes Svatošův průvod v údolí řeky Ohře a svým majestátem a krásou uchvátí každého, kdo toto místo navštíví.

Skály nad řekou jsou místem magickým. Když sem svého času zavítal zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, byl geniem loci Svatošských skal natolik uchvácen, že o nich napsal pojednání „Sen o Svatošských skalách“. Nádherný výhled na romantické údolí řeky si můžete vychutnat i z výšky, zavěšeni na laně v jedné z mnoha horolezeckých tras. Dobrý rozmar vodní víly pak ocení každý správný vodák při zdolávání peřejí řeky Ohře, jejíž sílu můžete z pozice vodního dobrodruha okusit i vy.