Pozůstatky velkého projektu, při němž se strategicky položené město proměnilo v pevnost, jsou v ulicích Hradce patrné dodnes. Důmyslný obranný systém však paradoxně nikdy nezažil bojovou akci. Dokonce ani osudového roku 1866, kdy se sotva pár kilometrů od městských bran odehrála největší bitva století.

K vybudování spolehlivé obrany města měli rakouští císaři dobrý důvod. Od doby nástupu Marie Terezie se stupňoval tlak sousedních Prusů, kterým se Hradec podařilo během pár let hned třikrát dobýt. V roce 1766 tak začala stavba, jejíž rozměry si dnes jen těžko dokážeme představit. Za oběť jí padla dvě předměstí i nedaleký kopec Rožmberk, který byl rozebrán na stavební materiál. Ustoupit musela i řada domů uvnitř nových hradeb a obě řeky protékající městem změnily svá řečiště. Nejvyšší cihlové zdi, jejichž korunu mohly osadit přes dvě stovky děl, dosahovaly výšky přes sedm metrů a dokonale odrazovaly kohokoli, kdo se ke městu přiblížil.

Kvalitou městského opevnění se krátce po jeho dokončení mohla s Hradcem srovnávat jedině Olomouc. Ani ne za sto let ale vojenská obrana ztratila svůj smysl a hradby začaly postupně mizet. Pevnostní epizoda nicméně měla pro urbanistický vývoj města důležitý význam. Přísný dohled nad jeho dalším rozvojem totiž umožnil vznik mimořádných modernistických staveb, jež vysloužily Hradci přízvisko „salón republiky“. Stopy někdejších bastionů jsou dodnes patrné třeba v Šimkových sadech, ale i na několika dalších místech, kterými vás provede naučný vycházkový okruh městem s názvem Pevnost. Odhalování téměř zaniklé tváře Hradce se místy mění v detektivní pátrání, při němž budete překvapeni, kolik dodnes dochovaných staveb v souvislostí s pevností vzniklo.