Západočeské lázně
Goethovo Waterloo
Romantické prostředí středověkého města, krásy nedotčené přírody a kouzlo nespoutané řeky Ohře učarovalo kdysi také německému básníkovi Goetheovi. Ten Loket a jeho podivuhodné okolí miloval a na svých cestách západními Čechami také často navštěvoval. Jako rytíř se zde na sklonku života pustil do boje o srdce mladé baronky Ulriky von Levetzow.
Johann Wolfgang Goethe do západočeských lázní jezdil často a rád. Loktem při svých cestách projel celkem třikrát bez zastavení a desetkrát se zde zastavil na delší dobu, aby si mimo jiné prohlédl místní pamětihodnosti. Svědčí o tom i záznamy v jeho denících. Jako nadšený mineralog nemohl opomenout pověstné Loketské železo a zmiňuje se také o Svatošských skalách a porcelánu.
„Dnes jsme navštívili město Loket, které je překrásné, ať se na něj díváte z jakékoli strany – je to skutečné zeměpisné umělecké dílo.“
Památná je ale jeho poslední návštěva dne 28. srpna 1823, kterou sám nejprve označoval jako nejšťastnější den svého života. Byl to den jeho čtyřiasedmdesátých narozenin a podle všeho se celý příběh odvíjel následovně. Ráno německý básník posnídal v Karlových Varech v hotelu U Zlatého pštrosa ve společnosti paní von Levetzow a jejích tří dcer, aby se již v sedm hodin vydali do Lokte, kam dorazili kolem deváté. Celé dopoledne věnovali procházce po městě a navštívili také hrad. Ke slavnostnímu obědu zasedla společnost na verandě hotelu Weisse Ross (dnes Bílý kůň), podávali se pstruzi a Goethe od hraběnky von Levetzow dostal jako dar k narozeninám číši z českého křišťálu. Není to tak dlouho, kdy na jejich zastavení upomínala velká nástěnná malba v hotelu Bílý kůň. Dnes zde najdete jen zarámovanou reprodukci. Na ní je vidět básník s výletní hůlkou, snažící se okouzlit dámskou společnost. Po obědě navštívili radnici a porcelánku a po večeři se společně vrátili do Karlových Varů, kde čekali gratulanti.
28. srpna 1823, v den svých čtyřiasedmdesátých narozenin, prožil Goethe v Lokti údajně svůj nešťastnější den ve společnosti krásné hraběnky Ulriky von Levetzow. Po uši zamilovaný básník mladinkou šlechtičnu dokonce později požádal o ruku, ta však jeho nabídku odmítla a zlomila mu srdce.
Důvodem, proč Goethe vzpomínal na tento den s takovým potěšením, byla jedna ze tří hraběnčiných dcer – Ulrika, tehdy devatenáctileté děvče, do něhož se básník na stará kolena beznadějně zamiloval při pobytu v Mariánských Lázních. Často se o ní mluví jako o poslední Goethově milence. Jejich vztah byl ale platonický a hlavně jednostranný. Znali se tehdy již dva roky, Goethe se Ulrice dvořil, kupoval jí dárky, doprovázel ji při procházkách po lázeňských promenádách. Naděje, které si starý básník dělal se však brzy měly ukázat jako liché a Goethemu se na sklonku života dostalo velké a hlavně bolestné lekce. Požádal totiž mladou šlechtičnu o ruku. Ta ji však odmítla, čímž básníka fatálně ranila. Goethe dal svému citu průchod jak jinak než literaturou. Jeho bolest z odmítnutí najdete vepsanou v řádcích Mariánskolázeňské elegie. Dva týdny po výletu do Lokte pak opustil Čechy a nikdy se již nevrátil. Snad z obavy, že by mu známá místa připomínala prožité zklamání. Mladá hraběnka se uchýlila na třebívlické panství, kde se věnovala ručním pracím, četbě a filantropii. Nikdy se neprovdala a zemřela ve věku devadesáti pěti let jako stará panna.
Další slavnou postavou, kterou hry osudu zavály do romantických ulic města Lokte, nebyl nikdo jiný než agent Jejího veličenstva James Bond. V roce 2006 posloužily exteriéry města jako kulisy pro natáčení filmu Casino Royal, kde si Loket „zahrál roli“ černohorského letoviska. Budete-li se dívat pozorně, uvidíte v záběru i vývěsní štít Goetheho osudového hotelu.
